Co dělal generál Pavel ve službách NATO!

Pan generál jako prezidentský kandidát – řiťolezecké Právo dalo na první stranu deníku jen s tisícovkami čtenářů bombastický titulek: „Ústí vítalo Pavla jako prezidenta“. Je proto dobré se podívat, jaké má pan generál názory právě v bezpečnostní oblasti. Ta mu je pochopitelně jako vojákovi nejbližší.

Andrej Babiš se na svém billboardu nepřímo vyjádřil, že nehodlá jít cestou války. Jinak řečeno, že země, která se díky Fialově vládě nepřímo zapojila do konfliktu s Ruskem na Ukrajině, nesmí být zatažena do války.

Babišův billboard rozvěšený v pondělí po celém Česku rozpoutal nevídanou vlnu hysterie a agrese přátel pravdy a lásky. Prý prezident nemůže dostat zemi do války. A vůbec jeho pravomoci ve vojenské oblasti podle Ústavy jsou prý minimální.

Není to úplně pravda. Když prezident nebude chtít respektovat rozhodnutí vlády a parlamentu, např. o vyhlášení válečného stavu, k tomuto aktu prostě nedojde. Pak by musela – a pravice v Senátu tento ústavní algoritmus již má zažitý – přistoupit většina Senátu k impeachmentu prezidenta. A Rychetského Ústavní soud by musel toto rozhodnutí o odvolání prezidenta z úřadu potvrdit. No, to že by se to neobešlo bez vzpoury statisíců lidí, je více než zřejmé. Válku většina Čechů nemiluje a nechce, aby se země do nějakého konfliktu zapojila.

Stejně tak vždy v minulosti byla bezpečná většina Čechů proti umístění vojenské základny USA na našem území. Pan generál by měl jasně sdělit své stanovisko k této otázce. Buď ano anebo ne.

Ale podívejme se, jak si pan generál počínal ve strukturách NATO, kde byl po několik let druhým či třetím mužem v hierarchii této organizace.

V neděli 11. 10. 2015, podle oficiálního záznamu z jednání velení NATO, navrhl generál Pavel de facto rozpoutat nové kolo závodů v jaderném zbrojení s Ruskem. Naštěstí český generál tehdy se svým návrhem na rozmístění dodatečných nových jaderných zbraní na ochranu pobaltských republik a dalších zemí NATO narazil u USA. Reprezentantka USA, Jessica Cox, odpovědná ve vedení NATO za jaderné zbraně, udržela zdrženlivý postoj USA v této otázce. Tedy, udržela politiku nerozšiřování jaderných zbraní v Evropě namířených proti Rusku jako základní kámen jaderné politiky NATO a zabránila tak obrovské a ve svých důsledcích zcela nevypočitatelné eskalaci konfliktu mezi NATO a Ruskem, vyvolaném událostmi na Ukrajině v roce 2014.

Myslím, že vůbec neškodí se podívat na válečnickou minulost generála Pavla, kterou dnes pražskokavárenská média s takovou rozhodností bagatelizují.

Generál Pavel už v roce 2015 zcela vážně navrhoval nejvyššímu velení NATO, aby začalo balancovat na ostré hraně jaderné apokalypsy v Evropě. V dubnu 2016 pan generál vykonal inspekci Ukrajiny a při ní podle záznamu NATO vyhlásil vůči Rusku toto: „V dobách jako jsou tyto, je politický dialog užitečný a nezbytný, pokud chceme snížit riziko vojenských incidentů a vyjasnit a vyřešit vážné neshody. To ale neznamená, že dojde k návratu vztahů na minulou úroveň. K tomu nedojde, pokud Rusko nebude respektovat mezinárodní právo!“ Tedy pan generál bez ohledu na tzv. Minské dohody už v roce 2016 jako jeden z nejvyšších hodnostářů NATO na Ukrajině jasně deklaroval, že NATO bude vojensky podporovat Ukrajinu proti Rusku. A nebude respektovat minská ujednání, podepsaná mj. Francií a Německem, a to dokud se Rusko nestáhne z Krymu a rebelové se nepodrobí. Účelem návštěvy P. Pavla na Ukrajině byla tehdy inspekce dosaženého pokroku ukrajinských ozbrojených sil a zbrojního průmyslu. Byl velmi spokojen, což vyjádřil zhruba takto: Rozsah reforem je vskutku působivý… Když už nic jiného, tak už v roce 2016 dostal Putin svodku, v níž jej jeho analytici jistě varovali před tím, že Západ Minské dohody považuje jen za zastírací manévr. To jen potvrzuje, že Babišovo heslo: „Nezavleču Česku do války. Jsem diplomat, ne voják“ má plné oprávnění a oporu v generálových činech z doby jeho působení ve vedení NATO.

Zcela kruciálním bodem pro pochopení nebezpečnosti návrhů generála Pavla z roku 2015 je vymezení pojmu strategická jaderná zbraň. Ta je ve smlouvách mezi USA a Ruskem definována zejména svým doletem. Tedy doletem za Rýn a přes oceán.

Rakety Iskander s doletem 600 km tak nejsou strategické zbraně a to ani z pohledu USA, protože je nemohou ohrozit. Doletí z Ruska tak maximálně na hranice České republiky. Ale letadla F–35 rozmístěná v Pobaltí anebo na Ukrajině dostřelí či doletí až do Moskvy. Tedy „nestrategické“ zbraně NATO umístěné ve středovýchodní Evropě mohou zničit hlavní části Ruska.

Generál Pavel v říjnu 2015 v reakci na příčiny slabé obrany pobaltského křídla NATO argumentoval, že v Pobaltí jsou nepříznivé geografické podmínky pro včasné soustředění dostatečných sil, a pokračoval, že: „…možná nastal čas znovu začlenit jaderné plány do plánování obrany“. Vzhledem k tomu, že jaderné plánování bylo od vzniku NATO jeho nepřetržitou součástí, ovšem od skončení studené války pouze jako reakce na protivníkův první jaderný úder, nelze chápat vyjádření generála jinak, než jako požadavek na znovuzavedení prvního jaderného úderu do plánovací strategie NATO. A volání po opětovném rozšíření nestrategických zbraní na území členských států NATO. Podle užšího výkladu generálových slov by ruský konvenční úder na Pobaltí znamenal, podle jím navrhovaného postupu, jadernou odvetu z NATO. Tím by ovšem NATO rozpoutalo zničující celosvětovou jadernou válku.

V Rusku musela tato slova jednoho z vysokých činitelů NATO tehdy vyvolat velké pozdvižení. Nelze se proto divit, že Putin nechce připustit, ani za cenu vleklého vojenského konfliktu, rozšíření NATO o Ukrajinu.

Je potřeba také vidět poslední vývoj na Ukrajině. Putin o víkendu silně přitvrdil. Nové raketové útoky Rusů se totiž zaměřily nejen na trafo stanice a rozvody elektřiny, ale na turbíny tepelných elektráren. Pokud je zničena turbína tepelné elektrárny, její znovuinstalace trvá léta. Je potřeba vyrobit novou turbínu a postavit pro ni novou halu. Zdá se, že Putin se chová stejně jako např. Nixon ve Vietnamu, když zvyšoval ničivou sílu bombardování, aby donutil protivníka přistoupit na „výhodný mír“.

Ano, dávám plně za pravdu slovům, že nyní potřebujeme diplomata a ne generála. Diplomat dojednává mír a generál diktuje na hlavu poraženému protivníkovi. Takže posuďte sami, zda je pan generál holubice či jestřáb. A co je reálné.

Foto: Petr Pavel si podává ruku s P. Porošenkem, prezidentem Ukrajiny po převratu v roce 2014